Tomáš Zetek je zakladatelem Mentálního fitka, ve kterém pomáhá porozumět sobě, lidem, a zvládat emoce a stres. Věnuje se také terapii, koučinku a sebepoznání.  Zabývá se vztahy, sebehodnotou, emocemi, konflikty, životními zlomy, krizemi a problémy v práci.

Tomáš vystoupí 29.3. v rámci Digi HR Summitu na Czech On-line Expo 2019, kde bude mluvit o leaderech a jejich „fear of failure“ – Jak na sobě jako leader stabilně pracovat? Jak osobní problémy nenosit do práce a práci do vztahu? Jak si vytvořit tým, který překoná překážky, které nenaplánujete?

Tomáš dal exkluzivně pro Online People dohromady článek na téma leadership a oblasti k zamyšlení jako malou ochutnávku toho, na co se můžete těšit na Expu.

1. Článek na téma Leadership – právě čtete
2. K zamyšlení – naše pohoda je jen v našich rukou, čtěte zde

Leadership Skills? Zapomeňte! Podstatná je osobnost leadera.

Ať už v životě děláme cokoli, vše začíná tím, jakou máme osobnost. Zkrátka jak nám je. I za tím nejostřílenějším borcem stojí jeho osobní život a to, jak se cítí.  Striktní oddělování rolí na profesní a soukromý život dlouhodobě nedává moc smysl, protože se vzájemně ovlivňují. Večer sedím v práci, ale emočně mě to táhne domů. Nebo naopak jsem doma a zaneprázdněn myšlenkami na pracovní povinnosti. Projekty, milníky, úkoly, prezentace. Zvládám je dle svých představ? A zvládám i dle svých představ budování týmu? A buduji takový tým či firmu takovým způsobem, že mě následně její vedení baví?

Sami sebe nosíme všude sebou.

Své postoje, názory, schopnosti, ale i stinné stránky či pocity obav a nejistoty si nosíme vždy a všude sebou. Jejich příčiny tkví v našem vlastním nitru, a právě sem je také nutné zaměřit pozornost, chceme-li se s nimi úspěšně vypořádat.

Jenže zpravidla si kořenů problémů nejsme plně vědomi a v průběhu života jsme se naučili řešit pouze jejich následky. Následky, které jsou viditelné pro okolní svět. Pocit vlastní sebehodnoty a sebedůvěry tím odvozujeme z atributů, které vnější svět oceňuje, nebo si jich minimálně všimne (peníze, auto, titul na vizitce, úspěch atd.) Na penězích, pěkném autě a úspěchu není samozřejmě vůbec nic špatného! Problém tkví v tom, že pokud tyto atributy slouží k doplnění sebehodnoty zvenčí, stáváme se na nich závislí, neboť tím odevzdáváme rozhodnutí o tom, jak vnímáme sami sebe, do vnějšího světa, který nemůžeme nikdy stoprocentně ovlivnit.

Problém je potřeba řešit tam, kde vzniká.

Rozvojem a prací na manažerských, komunikačních, prezentačních a jiných dovednostech rozvíjíme jednotlivé techniky, ale nikoli osobnost. Naše apriorní postoje ovšem pramení z naší mysli a projevují se zpravidla tehdy, když se to hodí nejméně. Pro lepší názornost si vezměme dva charakteristické případy.

• Prezentace před větším publikem a pověstná tréma.

S touto trémou se asi setkal každý z nás. Její zredukování na stud a stres pak směřuje k technikám jak správně a hluboce dýchat, mít připravené první dvě věty atd. Tím ovšem nijak nezasáhneme příčinu této trémy, která pramení ze strachu ze selhání a z obav, co našemu výstupu řeknou lidé. Tyto pocity se dýcháním zkrátka vyřešit nedají.

• Rozvaha a klid během vypjatého meetingu.

Někteří lidé mají tu schopnost, že nás dokáží vytočit už jenom tím, že vejdou do dveří. Ocitneme-li se následně v hádce, je právě rozvaha a schopnost zachovat klid tím, co odlišuje leadera od ostatních. Jak ale pracovat s emocemi, které nás zaplavují zcela automaticky a pod jejichž vlivem nejednáme vždy ve svém nejlepším zájmu? Klást otázky, na které se nám nakonec dostává o to více iritujících odpovědí? Nebrat si problém osobně, když ovšem zcela zřejmě osobní je?

Jak s těmito postoji pracovat?

Lze na tyto otázky najít odpovědi a vymanit se konečně z těchto emocí? Vždyť každý z nás byl v životě na nějakém manažerském školení minimálně dvakrát, přesto zásadní témata v oblasti mezilidských vztahů, řešení příčin stresu nebo schopnost vůbec porozumět některým lidem zůstávají nevyřešena.

Právě zde nám mohou pomoci nástroje z oblasti psychologie, která (zbavena předsudků), řeší příčiny tam, kde vznikají – v hloubi naší duše. Jsou praktické a použitelné jak v práci, tak i doma, a mohou nám zásadně pomoci změnit k lepšímu celý náš život.

Jak z tohoto pohledu vypadá přístup k některým klíčovým otázkám rozvoje osobnosti?

Komunikace.

Mezi lidmi je základem všeho komunikace. Tu ovšem nic nekomplikuje více než emoce či mínění, které nás mnohdy během náročného jednání zaplaví. Až už je jejich původ jakýkoli, jsou to právě emoce, které na první pohled kříží naše původně racionální záměry. Odkud se berou?

Emoce.

Jakkoli se nám emoce jeví jako zřejmý a viditelný problém, je potřeba na ně nahlížet spíše jako na kontrolky, které signalizují hlubší příčiny v nás. Poslové špatných zpráv bývají stříleni, ale přistupovat podobně k emocím se nám nevyplatí. Jejich potlačováním či popíráním nezmizí, naopak se v nás začnou hromadit, a jakmile pohár přeteče, projeví se formou náhlého výbuchu vzteku, nebo nás naopak uvrhnou do apatie a paralýzy. Svým emocím je potřeba se naučit rozumět, nikoli se tvářit, že žádné nemáme. Máme, a máme jich více než dost.

Zdroje méněcenných pocitů.

Jsou to právě emoce, které nás upozorňují na naše citlivá místa. S čím jsme v sobě vyrovnáni, se nás nemůže nijak dotknout. Ať už se projeví v podobě vzteku, agrese nebo ztrátou schopnosti vydat ze sebe hlásku, vždy nás mohou navést směrem k našim citlivým místům, ve kterých se prožíváme méněcenně, protože jsme se s nimi nenaučili dostatečně dobře pracovat. A proto nás jejich odhalení tolik ohrožuje. A nenechme se zmást, člověk oplývající přesvědčením že všechno ví a všechno zná se s méněcennými pocity nikterak nevyrovnal. Dogmatismus je vždy znakem zásadních pochybností.

Druzí nám nastavují zrcadlo.

Že se skutečně jedná o příčinu uvnitř nás si nejlépe uvědomíme v situaci, kdy např. vejde kolega do místnosti. Někdo má radost, jiný pění vzteky a s třetím to ani nehne. Jaký tedy je, onen kolega? Pro jednoho milý chlapík, pro druhého arogantní náfuka. Zřejmě platí, že naše vlastní reakce na něj je ve skrze subjektivní, a tudíž pouze ze své vlastní optiky jej nejsme schopni dost dobře (objektivně) posuzovat. Pokaždé, když nás někdo nebo něco nenechá chladným, je v prvé řadě potřeba se ptát, proč zrovna mě tak rozčiluje?

Rozvoj osobnosti.

Dokud nás svírají obavy na straně jedné nebo potřeba mocenských soubojů na straně druhé, zůstáváme pod vlivem vnějších okolností. Že se nám jeví, že nemáme možnost volby, je jen sebeklam, kterým ochraňujeme sami sebe před vlastními nepříjemnými pocity. Člověku ale za žádných okolností vzít jednu věc nelze, a sice svobodně se rozhodnout, jakou si zvolíme reakci na vnější událost. Ovšem nepleťme si příjemné s přínosným. V takových situacích se naplno projeví působení a dopad některých našich automatických postojů. Láteřit na okolní svět je samozřejmě jednodušší než vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Chtít po někom, aby za nás vyřešil problém s naší vnitřní motivací je svým způsobem naivní postoj, podobně jako chtít, aby věci byly jinak, než jsou. Už se staly. Můžeme energii věnovat protestnímu postoji nebo tomu, jak k dané situaci přistoupit co nejlépe. A tuto volbu máme ve svých rukou vždy.

Svými sebeklamy nemáme motivaci se zabývat, dokud vše funguje bez problémů. Často ovšem bývá už příliš pozdě, protože zaměřit se na řešení svých nepříjemných pocitů je zkrátka nepříjemné. Jejich absurdita je ovšem zřejmá. Čím více peněz vydělám, tím hodnotnější jsem člověk? Opravdu? Čím více práce mám na stole, pak budu pro ostatní skutečně dost dobrý? Dělat věci rychleji a rychleji, abych ovšem nemusel cítit co?

Porozumění tomu, kdo jsou mí vnitřní démoni a jak mi stojí v cestě, je pro posun vpřed klíčové. Jsou to otázky, na jejichž pravdivé zodpovězení je potřeba vnitřní odvahy a upřímnosti. Tím, že prozkoumáme svůj sebeklam a uvědomíme si jeho příčiny, se s tímto strachem můžeme konečně vypořádat. To, co nám otevře oči, je schopnost uvědomovat si sama sebe, nikoli jen naplňovat představu o tom, jaký bych měl být, abych byl dost dobrý, vysloužil si pozornost, nebo aby mě lidé měli rádi.

Nakonec, ať už se rozhodneme, že chceme být lepším šéfem, partnerem, přítelem či rodičem, vše vždy začíná a končí tím, jací jsme jako člověk.

Podívejte se na rozhovor s Tomášem na Mladém podnikateli, mluví o budování úspěšné kariéry, vyhoření a vnitřní motivaci.

Pokračovat ve čtení oblastí k zamyšlení