V agenturách si 61 % lidí přivydělává bokem a nejčastěji tak pracují copywriteři a PPC specialisti. To mimo jiné vyplývá z našeho výzkumu, kterého se v roce 2017 zúčastnilo na 700 respondentů ze světa online marketingu a e-commerce.

Výsledky výzkumu potvrzují vzestup specifického fenoménu – práce na vlastních projektech mimo hlavní zaměstnání. Říká se tomu tzv. gig economy (zakázková ekonomika), kdy lidé pracují pro globální trh na projektové bázi. Netýká se ale jen online oborů.

Respondenty jsme rozdělili podle několika parametrů, podle online/offline náplně práce, jestli pracuji v agentuře nebo e-shopu, podle typu úvazku (HPP, IČO, DPP) a jestli vedou projekty nebo tým. Tyto poznatky jsme pak porovnávali s tím, jestli pracují bokem.

V agenturách si přivydělává 61 % lidí, u zástupců e-shopů to také není nic neobvyklého (54 %). Překvapující je i poměrně vysoká míra u manažerů, kteří vedou tým – 57 % z nich pracuje i na svých projektech mimo hlavní zaměstnání (oproti 48 % specialistů bez svěřeného týmu).

Také jsme se zaměřili na jednotlivé pozice, které lákají k zaměstnání na dálku. Jako nejpočetnější skupina vyšli copywriteři, na práci bokem jsou zvyklé ⅔ z nich. Poměrně běžné je to také pro PPC specialisty (62 %). Výdělek navíc má zastoupení u online i offline pozic, uvedlo ho 55 % online specialistů, zatímco ze specialistů n apozice, které více vyžadují přítomnost v kanceláři jako je PR nebo brand si přivydělává 45 %.

Práce pro různé subjekty je výsada především pracovníků na IČO, uvedlo ji 77 %. Z lidí pracující na HPP je to podstatně méně – 45 %. Celkem častý jev je, že zaměstnanci na plný úvazek si začnou přivydělávat ve volném čase a zalíbí se jim to natolik, že časem přejdou na volnou nohu. Ve výzkumu tento krok zvažuje 68 % lidí, kteří už práci stranou mají.

Jak mohou tento problém firmy vyřešit, aby jim neodcházeli schopní zaměstnanci? Mohou jim nabídnout benefity, které vyhledávají právě mimo práci při krátkodobých projektech –  místo stravenek možnost více ovlivnit koordinaci svého pracovního a osobního života, nastavit si pracovní dobu nebo KPI na projekty, které je motivují k odměně.

Navíc ⅔ lidí z výzkumu, kteří se intenzivně věnují sebevzdělávání, mají nějakou práci bokem, oproti 53 % lidi, kteří své vzdělávání nechávají v rukou (a budgetu) zaměstnavatele. Je to patrně proto, že když už někdo investuje do vzdělávání v oboru, chce si získané znalosti vyzkoušet i v praxi, k čemuž často nemá ve své full time práci prostor. Zaměstnavatelé by neměli touhu svých pracovníků po práci mimo hlavní pracovní poměr brát jako neloajálnost, ale měli by se zamyslet nad tím, jak situaci využít ve svůj prospěch.